Jako den a noc více než normálně
A stud větru za zády
Na depresi vlně
Tichost mých úst a uzavřený svět
To je můj problém, neumím komunikovat s lidmi
Umírá i poslední tepla květ
Tak tvář zahal mi
Padá listí a kapky deště
Listí se do barev barví
Kolik toho snesu ještě?
Kdo ví?
Nic mne nebaví, jsem bez nalády k čemukoli
Nemám náladu na lidi ani s nikým komunikovat
Noční můra ty časy byli
Na noční oblohu se dívat
Dèšť jsou slzy andělů co plácí krev
Na můj hrob padá rudý déšť
Raději být mrtev
Kolik toho musím snést?
To by mne zajímalo...
Žádné komentáře:
Okomentovat